Jan Palach a Hořící keř

Jan Palach, student Filozofické fakulty UK, už nemohl dál dívat na to, co se děje s jeho rodnou zemí. 16. ledna roku 1969 se upálil a tímto tragickým a zároveň silným činem se navždy zapsal do dějin české historie. Byly o něm natočeny i dva filmy. Jedním z nich je Hořící keř, který vznikl v režii Agnieszky Holland. Dvacetiletý Jan Palach se na Václavském náměstí polil hořlavinou a zapálil. S velmi rozsáhlými popáleninami byl převezen do nemocnice, kde tři dny po činu zemřel. Tehdejší komunistická propaganda se ovšem snažila, aby Palachovo upálení vyznělo úplně jinak. Začalo se proto spekulovat, že se zapálil studeným ohněm, po němž by zůstal bez zranění a vyvolal by jen agresi ve společnosti proti režimu. O upálení Jana Palacha byly natočeny dva snímky. Novější je film Jan Palach, starší je dvoudílný Hořící keř, který vznikl v režii Agnieszky Holland. Scénáře Hořícího keře se ujal sedmadvacetiletý rodák z Uherského Hradiště Štěpán Hulík. Přestože se film vydařil a jak podle diváků, tak podle kritiků patří mezi to nejlepší, co u nás vzniklo, nikdy nebyl za Českou republiku nominován na Oscara. K překvapení mnohých totiž ten rok dostal nominaci snímek Jiřího Menzela Donšajni, který naopak u kritiků i diváků totálně pohořel. Děj začíná upálením mladého studenta a popsáním atmosféry, která v tehdejší společnosti panovala. Nechybí v něm ani nařčení od Viléma Nového. Hlavní postavou snímku je advokátka Dagmar Burešová, která i ve skutečnosti podala jménem Palachových příbuzných na poslance Nového žalobu na ochranu osobnosti.